Liberálové

Karl Popper napsal v roce 1934 knihu Logika vědeckého bádání (název je někdy též překládaný jako Logika výzkumu) – Logik der Forschung. Tato práce je považována za základ jím rozpracovaného filozofického směru kritického racionalismu, který se tříbil již v diskuzích a Vídeňským kroužkem a neopozitivisty. Na knize však dále pracoval, rozpracovával ji a zpřesňoval ještě dalších padesát let.

Zdůrazňuje v ní omezenost každého poznání a to, že není možné zajistit neomylnost poznání. Popper odmítá jak dogmatismus a autoritativní nárok na pravdu, tak i představu o neomylnosti vědy. Podle něj je člověk je tvor chybující a možnosti jeho chápání a poznání jsou omezené, proto se k pravdě může jen přiblížit tím, že odstraňuje omyly a chyby. Současně se ale přiklání k racionalismu jako způsobu uvažování. Jen to může podle něj vést k toleranci a názorovému pluralismu.

Karl Raimund Popper se narodil v červenci 1902 ve Vídni jako syn židovského právníka pocházejícího z Prahy.  Po absolvování univerzity ve Vídni vyučoval na střední škole. Před nacismem odešel v roce 1937 do exilu na Nový Zéland, kde přednášel na Canterburz Universy College New Zealand. Od roku 1946 žil až do své smrti v roce 1994 ve Velké Británii. Tady působil na London School of Economics nejprve jako docent a později jako profesor až do roku 1969. V roce 1965 jej královna Alžběta II pasovala na rytíře. V roce 1994 mu byla udělena čestná hodnost doctor honoris causa na 3. LF UK.

V roce 1934 napsal knihu Logika vědeckého bádání (Logik der Forschung), která je považována za základ filozofie kritického racionalismu. V roce 1945 vydává knihu Otevřená společnost a její nepřátele (Die offene Gesellschaft und ihre Feinde), díky které je dnes považován za klasika libaralismu. O ni se opírají mnohé sociologické a národohospodářské práce, jeho žáků a přívrženců, m. j. např. F. A. Von Hayek, Hans Albert či Ralf Dahrendorf.