Liberálové

John Bordley Rawls je považován za zakladatele  liberální koncepce vnitrostátního a mezinárodního práva státu, který je do značné míry základem pro současnou politiku USA. Je představitelem liberální politické filozofie.
Tento americký filozof se narodil 21. února 1921. V roce 1942 absolvoval Princeton University, poté narukoval a zúčastnil se války v Tichomoří na Nové Guinei, v Japonsku a na Filipínách. Po návratu z války se habilitoval a celý život vyučoval na nejvýznamnějších univerzitách v USA – Cornell University, Harvard University, Massachusetts Institute of Technology a rovněž ve Velké Británii na University of Oxford.
K jeho nejvýznamnějším dílům patří Teorie spravedlnosti (A Theory of Justice), Politický liberalismus (Political Liberalism)  a Právo národů (The Law of Peoples).
(Nejen) díky své knize Teorie spravedlnosti, která je považována za jednu z nejvýznamnějších knih politické filozofie, se stal jedním z nejcitovanějších moderních filozofů.
Zemřel ve věku 82 let v roce 2002.

Ve své myšlenkově velice kontroverzní knize Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? (Denationalisation of Money) navrhuje Hayek zavést trh i do oblasti emitování peněz a zbavit vlády a stát monopolu nad nimi se zdůvodněním, že za roztáčení spirály inflace může právě monopol vlád na emisi peněz.

Kdyby každý mohl emitovat peníze, snížila by se inflace a udržely by se nakonec jen takové peníze, kterým by lidé důvěřovali. Kdyby lidé některým penězům nedůvěřovali, mohli by od této měny prostě odejít a přejít k jiné. Pomiňme velice obtížnou realizovatelnost takové ideje.

Jak ale realizovat přechod od jedné měny ke druhé, pokud by její užívání bylo otázkou důvěry nebo nedůvěry.  Ztráty, ke kterým by při takovém přechodu mohlo docházet, by byly mnohonásobně větší a bolestivější, než inflace, jejíž míra je do značné míry řízena právě státem a jeho monetární politikou.

Česky knihu v roce 1999 vydal Liberální institut.

Spolu s K. R. Popperem je považován za spolutvůrce filozofie „otevřené společnosti“. Hayek je znám především jako ekonom (spolu s Gunnarem Myrdalem je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974), ale značnou pozornost věnoval rovněž politilogii a sociologii.
Narodil se 8. května 1899 ve Vídni v rodině univerzitního profesora. Ve svém rodném městě studoval na univerzitě a získal doktorát práv a doktorát politických věd. Na London School of Economics získal v roce 1931 v oblasti ekonomie hodnost doktora věd.
V roce 1938 se stal občanem Velké Británie.V roce 1950 se stal profesorem společenských věd na University of Chicago. Od roku 1962 působil ve Freiburgu na Albert Ludwigs Universitat jako profesor ekonomické politiky.
Zemřel v roce 1992 v německém Freiburgu.
K jeho nejznámějším dílům patří knihy Ceny a výroba (Preise und Produktion ), Cesta k nevolnictví (The Road to Serfdom) a třísvazkováPrávo, zákonodárství a svoboda (Law, Legislation and Liberty).  Problematice peněz, inflace a kritice měnové politiky se věnuje v knize Soukromé peníze/Potřebujeme centrální banku? (Denationalisation of Money)

Karl Popper napsal v roce 1934 knihu Logika vědeckého bádání (název je někdy též překládaný jako Logika výzkumu) – Logik der Forschung. Tato práce je považována za základ jím rozpracovaného filozofického směru kritického racionalismu, který se tříbil již v diskuzích a Vídeňským kroužkem a neopozitivisty. Na knize však dále pracoval, rozpracovával ji a zpřesňoval ještě dalších padesát let.

Zdůrazňuje v ní omezenost každého poznání a to, že není možné zajistit neomylnost poznání. Popper odmítá jak dogmatismus a autoritativní nárok na pravdu, tak i představu o neomylnosti vědy. Podle něj je člověk je tvor chybující a možnosti jeho chápání a poznání jsou omezené, proto se k pravdě může jen přiblížit tím, že odstraňuje omyly a chyby. Současně se ale přiklání k racionalismu jako způsobu uvažování. Jen to může podle něj vést k toleranci a názorovému pluralismu.

Karl Raimund Popper se narodil v červenci 1902 ve Vídni jako syn židovského právníka pocházejícího z Prahy.  Po absolvování univerzity ve Vídni vyučoval na střední škole. Před nacismem odešel v roce 1937 do exilu na Nový Zéland, kde přednášel na Canterburz Universy College New Zealand. Od roku 1946 žil až do své smrti v roce 1994 ve Velké Británii. Tady působil na London School of Economics nejprve jako docent a později jako profesor až do roku 1969. V roce 1965 jej královna Alžběta II pasovala na rytíře. V roce 1994 mu byla udělena čestná hodnost doctor honoris causa na 3. LF UK.

V roce 1934 napsal knihu Logika vědeckého bádání (Logik der Forschung), která je považována za základ filozofie kritického racionalismu. V roce 1945 vydává knihu Otevřená společnost a její nepřátele (Die offene Gesellschaft und ihre Feinde), díky které je dnes považován za klasika libaralismu. O ni se opírají mnohé sociologické a národohospodářské práce, jeho žáků a přívrženců, m. j. např. F. A. Von Hayek, Hans Albert či Ralf Dahrendorf.